30. března 2021 zemřel John C. Martin, bývalý generální ředitel společnosti Gilead Sciences. Dr. Martin byl jednou z klíčových osobností, bez nichž by nevznikly některé z nejdůležitějších antivirotik používaných v boji s HIV či hepatitidou B, které mají původ v laboratoři Antonína Holého z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB).
„John C. Martin byl vzděláním chemik, profesí businessman. V srdci to však byl podnikavý dobrodruh s vynikajícím instinktem pro rozpoznání potenciálu slibných látek a velkých businessových příležitostí,“ říká Zdeněk Hostomský, ředitel ÚOCHB. „Jen díky jeho odhodlání, předvídavosti, vytrvalosti a především odvaze podstoupit riziko získal svět celou řadu úspěšných léčiv na HIV či hepatitidu B a C.“
V ÚOCHB bude John Martin vzpomínán zejména pro jeho spolupráci s Antonínem Holým a Erikem De Clerqem a roli ve výjimečném příběhu vývoje antivirotik na HIV či hepatitidu B, které z ní vzešly. Byl hybnou silou, bez níž by tenofovir pravděpodobně zůstal jen další z nedoceněných látek, pro něž se nenašlo vhodné použití. Martin také přispěl k začátku dlouhotrvajícího partnerství mezi ÚOCHB a Gilead Sciences, díky němuž už po dekády vznikají zajímavé výzkumné projekty a výsledky.
„John byl nejen skvělý manažer, ale také velká lidská osobnost. A dobrý kamarád. Asi nejvíce jsem si to uvědomil, když jsem ho jednou vezl ve čtyři hodiny ráno z hotelu na letiště. Nadhodil jsem, zda by nebylo možné finančně podpořit některé vědecké skupiny na ústavu a hlavně tým Tondy Holého. Jen krátce se zamyslel a vynesl verdikt: ‚Tak třeba milion dolarů ročně a z toho dáte Tonymu sto tisíc‘. To stačilo, aby vzniklo výzkumné centrum ÚOCHB a Gileadu v Praze, které funguje dodnes,“ vzpomíná Zdeněk Havlas, bývalý ředitel ÚOCHB.
John Martin zůstane v paměti řady spolupracovníků a přátel z ÚOCHB zapsán jako vysoce inspirativní osobnost se zásluhami na záchraně životů milionů pacientů po celém světě.
„Je těžké si představit, že nám John už nebude moci předávat své cenné rady a zkušenosti. Před rokem jsme ho navštívili v Palo Altu, abychom s ním konzultovali budoucí směřování našeho ústavu. Jeho instinkty a zkušenosti byly nedocenitelné. Sezval impozantní skupinu důvěryhodných spolupracovníků a společně dali dohromady doporučení, jimiž se od té doby řídíme,“ dodává Zdeněk Hostomský.
